Pokaždé když někomu příběh vyprávím, mě samotné mrazí v kolenech. Tak tedy začnu.
Jednou večer seděla teta s přítelem v obývacím pokoji, popíjeli kávički, křoupali sušenky a koukali na televizi.
Z pohodičky tetu vyrušilo rychlé přemístění jakési postavy. postava byla asi 50 cm vysoká, připomínala malého skřítka.
Začalo ji tlouct srdce a řekla příteli, že viděla něco jako malého skřítka, který přeběhl k jejím dětem do pokoje, které už spali. Přítel ji ale uklidnil, že se ji to jenom zdálo. Ale stíny přebíhali znovu a znovu.Stále rychleji, nakonec to ustalo.
Přítel tety však zdaleka nevystihl to, že je jeho přítelkyně jenom unavená a vidí mžitky. Za pár minut totiž přiletěla malá dcerka, že nemůže spát, že ten malinký "pán" , co je v pokoji do ní stále mluví a jí to už vadí. Když se šli všichni do pokoje podívat nikdo v pokoji nebyl.
Všem se to zdálo velmi divné. Snaha na tuto příhodu nemyslet moc zdárná nebyla. Pocit, že je nějaké strašidlo v bytě, které chodí k dětem do pokoje, pro tetu byla děsivá, nemohla spát, stále chodila děti kontrolovat, ale od té noci, se už onen mužíček neukázal.
Za 3 dny přišla tetě zpráva, že umřela babička, kterou děti měly strašně rádi. Nechtěla jim to však říct, aby je moc neranila, ale musela to udělat.
"Děti, mě to mrzí, ale babička umřela."
Dívala se na dcerku, ale ta jen pozvedla oči a dál pokračovala ve své činnosti.
Zeptala se ji: "Tebe to nemrzí?"
"Moc, ale já top vím, že babička umřela, řekl mi to ten malinký pán co byl se mnou v pokojíčku, že babička umřela."
V tu chvíli se v tetě málem krve nedořezalo.
Nezdálo se ji, že do pokoje opravdu něco vběhlo. Nemýlila se. Viděla moc dobře.
Co to vlastně bylo? Bylo to varování pro malou holčičku, aby se srovnala se smrtí své milované osoby?
Je pravda, že pokaždé co jsem tam spala, mi přes záda projížděl studený vítr a ozýval se zvláštní zvuk, jakoby někdo chodil po bytě, ale třeba jsem měla jenom v podvědomí onu příhodu. Chtěla bych najít vysvětlení.
Skattie - čtenářka
Chytrá Žena