Jak už z názvu vyplývá - ano, bohužel přežila jsem vlastního syna. Je
to rok a půl, co mne, své další dva sourozence a rodinu navždy
opustil. Proč? Proč se to stalo mně? Proč zrovna můj syn? Doposud jsem
nenašla na své otázky dostačující odpovědi a myslím, že ani nenajdu. Proč
je život tak nespravedlivý?
Proč musí trpět nevinní? Proč
umírají... - děti? Byl to veselý malý kluk, co měl každého rád a
naopak, všichni měli rádi jeho. Byl veselý a na svůj věk nadměrně
chytrý. Byli jsme všichni tak šťastní. Nic nám nechybělo, protože jsme byli
milující rodina s třemi dětmi. Děti byly naší největší radostí.To naši
rodinu každý den stmelovalo více a více. Tak proč naše štěstí nemohlo
existovat dále?
Proč se před rokem a půl musela vloudit do rodiny
zdrcující bolest a naši rodinu nečekaným úmrtím našeho synka úplně
ochromit? Za co? Nikomu jsme nic neudělali a ani ten malý? Není větší
bolesti..., opravdu. A když jste rodičem, nic horšího neexistuje, než smrt
vašeho dítěte. Věřte mi. Se synkovou smrtí se nesmířím nikdy. Nikdy
nepochopím, proč zrovna on a proč zrovna má rodina. Nebo spíš pochopit
nebudu chtít.
Od smrti synka uplynul rok a půl a v naší rodině se od jeho smrti nic
nezměnilo. Já každý den brečím, a nejhorší jsou pro mě noci. Každou chvíli
se mi zdá, jak malého syna držím za ruku, a najednou se vzbudím a všude
ticho a tma a já ruku prázdnou. A čas? Ten se v naší rodině zastavil
úplně. Jeho sourozenci na něj neustále také myslí, protože nejednou mi
učitelky vykládaly, že se jejich bratříček objevuje na výkresech, nebo v
úkolech. A také oni sami o něm každou chvíli mluví.
Dcerka se i kolikrát
rozbrečí. A to je pro mne samotnou o to horší, když vidím, že se trápí i
dcerka.Těžko vysvětlíte osmiletému dítěti důvody, proč jeho bratříček
umřel. Proč? Protože sama nevím. Někdo si říká, že mám ještě dvě děti, pro
které musím tady být a kvůli nim být šťastná, ale ono to není tak
lehké. Ano, své dvě děti miluji a udělala bych pro ně cokoliv, ale už to
nejsem já. Něco odešlo zároveň s mým synkem. Těžko Vám to zde
vysvětlit. Asi byste museli být v mé situaci, abyste mne pochopili. Ale
nikomu, ani nejhoršímu nepříteli, bych nic tak bolestivého jako smrt
dítěte, nepřála zažít. Nikdy a nikomu.
Naše rodina už nebude nikdy tak šťastná jako dříve. Bolest nás bude
doprovázet po celý život, i když se časem trochu otupí. Ale synka nám už
nic a nikdo nevrátí.
Nepromeškejte jediný okamžik dávat svůj čas a lásku svým dětem. Jejich životy jsou nesmírně křehké.
Autor:mamina30