Jak už z názvu vyplývá - ano, bohužel přežila jsem vlastního syna. Je to rok a půl, co mne, své další dva sourozence a rodinu navždy opustil. Proč? Proč se to stalo mně? Proč zrovna můj syn? Doposud jsem nenašla na své otázky dostačující odpovědi a myslím, že ani nenajdu. Proč je život tak nespravedlivý?

Proč musí trpět nevinní? Proč umírají... - děti? Byl to veselý malý kluk, co měl každého rád a naopak, všichni měli rádi jeho. Byl veselý a na svůj věk nadměrně chytrý. Byli jsme všichni tak šťastní. Nic nám nechybělo, protože jsme byli milující rodina s třemi dětmi. Děti byly naší největší radostí.To naši rodinu každý den stmelovalo více a více. Tak proč naše štěstí nemohlo existovat dále?

Proč se před rokem a půl musela vloudit do rodiny zdrcující bolest a naši rodinu nečekaným úmrtím našeho synka úplně ochromit? Za co? Nikomu jsme nic neudělali a ani ten malý? Není větší bolesti..., opravdu. A když jste rodičem, nic horšího neexistuje, než smrt vašeho dítěte. Věřte mi. Se synkovou smrtí se nesmířím nikdy. Nikdy nepochopím, proč zrovna on a proč zrovna má rodina. Nebo spíš pochopit nebudu chtít.

Od smrti synka uplynul rok a půl a v naší rodině se od jeho smrti nic nezměnilo. Já každý den brečím, a nejhorší jsou pro mě noci. Každou chvíli se mi zdá, jak malého syna držím za ruku, a najednou se vzbudím a všude ticho a tma a já ruku prázdnou. A čas? Ten se v naší rodině zastavil úplně. Jeho sourozenci na něj neustále také myslí, protože nejednou mi učitelky vykládaly, že se jejich bratříček objevuje na výkresech, nebo v úkolech. A také oni sami o něm každou chvíli mluví.

Dcerka se i kolikrát rozbrečí. A to je pro mne samotnou o to horší, když vidím, že se trápí i dcerka.Těžko vysvětlíte osmiletému dítěti důvody, proč jeho bratříček umřel. Proč? Protože sama nevím. Někdo si říká, že mám ještě dvě děti, pro které musím tady být a kvůli nim být šťastná, ale ono to není tak lehké. Ano, své dvě děti miluji a udělala bych pro ně cokoliv, ale už to nejsem já. Něco odešlo zároveň s mým synkem. Těžko Vám to zde vysvětlit. Asi byste museli být v mé situaci, abyste mne pochopili. Ale nikomu, ani nejhoršímu nepříteli, bych nic tak bolestivého jako smrt dítěte, nepřála zažít. Nikdy a nikomu.

Naše rodina už nebude nikdy tak šťastná jako dříve. Bolest nás bude doprovázet po celý život, i když se časem trochu otupí. Ale synka nám už nic a nikdo nevrátí.

Nepromeškejte jediný okamžik dávat svůj čas a lásku svým dětem. Jejich životy jsou nesmírně křehké.


Autor:mamina30