Tak trochu jiná škola

V každém člověku spočívá impuls ke svobodě a individualitě nezávisle na jeho intelektuálních schopnostech, nadání a sociálním původu. Aby se mohl člověk angažovat a rozvíjet nejen v jedné dílčí oblasti, musí se rozmanitost jeho života vytvářet již ve školním prostředí a být přiměřeně pedagogicky připraven. Tyto povinnosti si waldorfská škola uvědomuje a snaží se je plnit. Vidí ve vzdělávání a vyučování veřejný úkol a je svými cíly „alternativou“ ke škole státní.

První waldorfská škola začala pracovat v roce 1919 ve Stuttgartu. V současné době na světě existuje zhruba 900 těchto škol. U nás byl tento program schválen Ministerstvem školství ČR v roce 1996 a s waldorfskou pedagogikou se můžete setkat v mateřských školách (21), základních školách (9), středních školách (4), speciálních školách (1), iniciativách (10), seminářích (5) a sdruženích rodičů (6).

Více o Waldorfských školách v České republice se dozvíte na www.waldorf.cz.

Již Komenský radil vybrat základní věci a zajistit celistvost vzdělání. Stavěl se za to, aby dítě bylo uváděno do vědění pomocí obrazů budovaných na jednoduchých základech. Stejně tak na waldorfských školách v jednotlivých předmětech, oblastech a tématech učitel usiluje především o osvětlení základních principů. Volí proto několik zřetelných příkladů, které jsou blízké dětem daného věku a nesnaží se zahrnovat žáky encyklopedickými přehledy.

V metodách, jimiž učitelé waldorfských škol uvádějí své žáky do učiva, hraje důležitou roli obraz, rytmus a pohyb. Vyučování hlavních předmětů (matematika, mateřský jazyk a literatura, čtení, fyzika, chemie, přírodopis, dějepis, zeměpis a další) probíhá v tzv. epochách - dvouhodinový vyučovací blok, který se ještě dále dělí na část rytmickou, vyučovací a vyprávěcí, je monotematický a po dobu 3 až 4 týdnů při něm učitel rozvíjí jedno dané téma (např. matematické operace, stavba domu, dějiny Řecka). Další předměty (jazyky, tělesná, pracovní a hudební výchova, eurytmie apod.) se již vyučují v klasických vyučovacích hodinách. I při nich se však učitel snaží zachovat rozčlenění na část rytmickou - plnou říkadel a písniček, část vyučovací, ve které se probírá nová látka a jakousi vyprávěcí část, která by měla třídu zklidnit a harmonizovat.

Dalším specifikem waldorfských škol je absence učebnic. Jejich roli plní materiály, které si učitel sám, ev. ve spolupráci s kolegy vybírá nebo vytváří. Knihy mohou být doplňkem (např. cvičebnice a atlasy), nikoli hlavním prostředkem výuky, neboť postrádají vztah ke konkrétní pedagogické situaci

a svou strnulostí nevyhovují dynamickému postupu a momentálnímu stavu třídy. Velký význam je v této souvislosti přikládán žákovským pracovním a epochovým sešitům, které jsou vypracovány s velkou pečlivostí a žákům při přípravě učebnice nahrazují.

Na pouti základní školou provází dítě po celou dobu třídní učitel, který v epochách vyučuje obvykle všechny hlavní předměty. Každý učitelův krok v práci s učební látkou tedy odpovídá dětským vývojovým potřebám. Učitel se tak stává do značné míry architektem učebního plánu, jeho kompetence jsou v tomto ohledu mimořádně široké.

A jaké jsou hlavní rozdíly “klasické” a waldorfské školy ?

Hlavní vnitřní odlišností je pohled na dítě a přístup k němu.

Hlavními vnějšími odlišnostmi jsou:

Princip jednoho třídního učitele od 1. do 8. - 9. třídy, který pečuje o rozvoj osobnosti dítěte po celou dobu školní docházky.

Tento článek také můžete

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout