S manželem bydlím v nájemním domě o čtyřech bytových jednotkách. Nás byt je ještě vybaven koupelnou s tradičním lázeňským válcem. Pro získání teplé vody je nutno pod válcem zatopit. Uvádím to proto, že tato koupelna v mém příběhu hraje hlavní roli. Dále je nutno uvést ještě jednu věc, že je zvykem, pokud přijde návštěva, tak se zouvá v předsíni. Pokud se vyzuje na chodbě, tak tyto boty vždy dám do předsíně, protože na chodbě zůstávají pouze naše boty na zahrádku. V níže uvedeném příběhu jsem však na boty zapomněla a nechala je na chodbě.

Je listopadové odpoledne, venku je pod mrakem, díváme se na televizi, když někdo zvoní. Jdu otevřít a na návštěvu přichází moje kamarádka, která avizovala tuto návštěvu, jelikož chtěla nějaké recepty na vánoční cukroví. Když manžel zjistil, kdo přišel, nechal nás v kuchyni a pokračoval ve sledování televize. S kamarádkou probíráme skoro všechny moje napsané recepty, a ty osvědčené, které i já na Vánoce peču,  si zapisuje s poznámkou – vyzkoušené a dobré. Po receptech dochází na místní zajímavosti, co, kdy, s kým, jak a tak podobně.

Čas velmi rychlé ubíhal, venku se již stmívalo a začalo mírně pršet. Kamarádka chtěla již odejít, ale neodolala dalším novinkám, na které jsem si vzpomněla. Podívám se na hodiny a zjišťuji, že je nejvyšší čas zatopit v koupelně. Volám na manžela, ať jde zatopit a  může spálit i boty, které jsou na chodbě, že je již letos nebudeme potřebovat a stejně jsou děravé. 

Manžel v koupelně zatápí a já s kamarádkou ještě probíráme poslední novinky. Kamarádka se zvedá k odchodu. Jdu s ní do předsíně v domnění, že ještě „hodíme“ pár slov, než se obuje. Byla jsem překvapená, boty nebyly v předsíni a já si tom momentě uvědomila, že asi zůstaly na chodbě. Nebyly tam.

Manžel je vlastně na moje přání spálil v koupelně. Asi si také neuvědomil, že na chodbě bývají dva páry našich bot, a nyní tam byly tři páry. To byl ale trapas. Kamarádce jsem chtěla půjčit nějaké svoje boty, aby mohla suchou nohou přejít domů, ale ona má větší nohu než já. Tak jsme to vyřešili tak, že šla domů v přezuvkách, ještě bylo štěstí, že od nás nebydlí daleko. Odneslo to jenom její nachlazení a brala to s „humorem“. Ode mě pak dostala nové boty, které si vybrala. Při každém setkání si na tento trapas vzpomeneme.