Nedávno jsem někde četla, že lidé často touží po něčem, co je šťastnými neudělá. A ačkoliv to bylo vědecké pojednání o ryze citové, iracionální podstatě člověka... o jeho velmi individuální podstatě, věřím tomu.

Mít někoho, kdo vás vidí takové jací jste, je velmi vzácné. Ještě vzácnější je mít někoho, kdo vás takové vidí a nechce na tom nic podstatného měnit. Považuji ovšem za nejvzácnější mít někoho, kdo vás vidí takové jací jste, nechce na tom měnit vůbec nic a umí vás vidět takové, jak se chcete vidět Vy sami. A Vy mu to věříte.

O ženách muži napsali a řekli zdánlivě všechno. To si myslí muži. Mnoho z těchto mužů Vám také bude tvrdit, že právě kvůli tomuto jsou právě oni "odborníci na ženy". Myslím, že tihle muži si zaslouží lítost. Především pokud se na celou věc muž podívá "ženskýma" očima: Ženy o mužích píší daleko víc, než muži o ženách. A ženám připadá, že je to pořád zoufale málo.

Muži se učí o ženách celý život. Drtivá část z nich skončí u toho, že by prodali polovinu doby svého vyměřeného života na tomto světě kvantitě. Množství námi zlomených srdcí. Znám mnoho "exotů", kteří by kolem sebe měli nejraději nepřehledné davy ošklivých, hloupých žen. Těch, které by jim padaly k nohám v poblouzněném šílenství. Evolučně vyspělejší forma muže ( zase ne o tak moc ) usiluje o davy atraktivních žen. Nemusí být v endorfinové extázi, stačí jejich povolnost, byť po velmi promyšleném a důkladném "zpracování".

Obě tyto "formy" mužů projdou více či méně bolestným střízlivěním. Stejně jako ti, kterým stačí splnit rozmnožovací povinnost.

Někdy ovšem "úder" příjde z naprosto nečekané strany. Způsobem, který je neopakovatelný. Který je bezprecedentní, který donutí TVOŘIT ... nikoliv opisovat. Na to už ani tak vypracované schéma jaké načrtnul Shakespeare, nestačí. Ba co víc. Muži si uvědomí, jak relativní jsou všechna "fakta" o ženách samotných. Ne o těch 90% - tam samozřejmě platí, ale o tom zbytku.

Pořád ještě existují panenská území ve vztahu muž a žena. Ta, která nebyla popsána, definována, sdělena. Bohužel celou jejich krásu dokáží ocenit jen lidé, kteří se podobají aktérům těchto úžasných dějů. Když si člověk přečte běžnou konzumní literaturu o lásce a vztazích, cokoliv z této oblasti ...měl by se na určité úrovni inteligence za chvíli nudit.  Například Jack London o tomto tématu ve své knize Tulák po hvězdách téměř nic nepíše, přesto...některá slova se obrací tak palčivě k podstatě lásky (nejen mezi dvěma lidmi), že to svou nadčasovostí až bere dech.