Proto jsme se rozhodli o výměnu menšího bytu za větší. Pátrali jsme v inzerátech, ptali se svých známých a kolegů..., prostě marně. Nakonec jsme zjistili, že jedna paní, mých rodičů letitá kamarádka, která ovdověla shání byt naopak menší. Několika telefonáty jsme záležitost vyřídili. Nebyl to problém ani co se družstevního bytu týkalo, jelikož se jednalo o stejné bytové družstvo. Doplatili jsme rozdíl za velikost bytu a bylo vyřešeno.
To, že jsme obývali byt 1+1, najednou jsme byli v bytě 3+1, který má opravdu velké rozměry, tak nastaly malé neshody - ale pouze - ohledně velikosti bytu...Kde jsi, kde tě mám?!?! Vážně jsme se i nasmáli, poněvadž jsme se nemohli najít, ...ale přeci jen vždycky našli.
Nevím to přesně, kolik let uplynulo. Měli jsme syna, v té době mu byly asi dva roky. Chtěli jsme místo bytu spíše vlastní, malej domeček s malou zahrádkou, nebo alespoň dvorkem. Našli jsme inzerát, hezkého znění. Zavolala jsem.....Již zmíním jen odpovědi na otázky, které budou všem jasné. Domeček je suchý, je rozdělané podkroví, stačí jen malá rekonstrukce a je obyvatelné..., celý spodek je také obyvatelný, stačí vymalovat a můžete bydlet. Příroda kolem je krásná, pro dítě velíce vhodná. Záchod, ano záchod, ten je připravený, obecní kanalizace už je hotová, akorát... . Jinak..., jo, domeček je větraný, já tam jezdívám stále, bývám tam od jara do podzimu, ale už to nezvládám. Úpravy a opravy, i když běžné a domácnost ve městě, kam jsem jela akorát nakoupit.
Opravdu jsme se moc těšili. Už jsme se viděli, v tom domečku, na dvorku, na zahrádce, nebo jak pijeme kávu uvnitř domku, když bude počasí takové, že by psa nevyhnal. Počasí takové, že by psa nevyhnal bylo možná pro nás tenkrát nějaké varování. Dojeli jsme na místo, přes mlhu nebylo pomalu na krok vidět a lilo jako z konve. Paní sousedka nám půjčila klíč od domku, abychom si jej mohli prohlédnout.
Domek jsme z venku obešli, abychom jsme se podívali na střechu, - mimo jiné, i o té nás majitelka informovala pouze v superlativech. Jedna místnost, schody..., další místnost.., pořád jsem však měla pocit, že je baráček vlhký....Manžel mě uklidňoval, že je to počasím , jeho kamarád, - kolega, který tam byl s námi a omlouvám se, že jsme toto dříve nezmínila, se s jeho názorem moc neztotožňoval.
Byli jsme skoro na konci prohlídky domu, ovšem konec teprve nastal.... V poslední místnosti, kterou jsme si prohlíželi, kromě pavučin a jiného bylo k vidění takové to staré umyvadlo, "zapasované" v takovém tom stojánku. Nic neobvyklého. Ovšem pod tímto umyvadlem, kterému říkáme léta lavor, byl prášek na praní. Pamatujete dobu, kdy se prášky na praní s přídavkem v názvu pojmenovávaly rokem? - Rokem výroby? Některé z vás určitě ano, ostatním není co příliš vysvětlovat. Vdávala jsem se v roce 1992, syn se nám narodil v roce 1994, byly mu tenkrát asi necelé dva roky. Ten prášek na praní, který možná nebyl ani otevřený se jmenoval Palmex85!
Toto mně bohatě stačilo k tomu, abych se "ujistila" o tom, že domek byl a je "užívaný" po sezónu, - větraný i sousedy..., a před tehdy třemi lety (užívaný trvale), - ve článku nezmiňováno.
Měl nastat zlomový okamžik. Volala jsem majitelce domku, - s tím, že ne, že jej kupovat nebudeme. Hrozně se tomu divila, jelikož naše nadšení bylo více, než patrné. Ovšem patrné nadšení nemusí vždy znamenat neopatrné jednání a hlavně neobezřetnost....
Vikitorie - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz