Ztracený Keks

Jana, má dobrá kamarádka,  má pejska Kekse. Každý se diví jeho zvláštnímu jménu, někdo si dokonce myslí, že se přeslechl a volá na Keksíka „Rexi“. Získal jméno podle toho, že když ho přinesli jako malé štěňátko domů a on zůstal poprvé sám, vloupal se do spížky a vyjedl všechny sušenky, které našel. A tak dostal jméno Keks.

     Přestože má už rok, je s ním stále spousta legrace, ale i problémů. Minulou neděli se stále pletl pod nohama. Jana vařila nedělní oběd a vůbec neměla na Kekse čas. Ještě seběhla do sklepa pro brambory. Bydlí v rodinném domku, tak jen tak v papučích nabrala pár brambor a spěchala zpět do kuchyně. Pekla kuře, vařila polévku a ještě měla v úmyslu upéct bábovku, protože měla přijít na návštěvu tchyně. Když auto přijíždělo k baráku, křikla Jana na syna: „Marku, skoč prosím vyvenčit Kekse. Babička už jde.“ Její pubertální syn se pomalu vyplížil z pokojíku, popadl vodítko a volal Kekse. Kde je? Bývá vždy u dveří hned, jak zaslechne cinkot karabinky na vodítku, a teď tu není. Babička už zazvonila u dveří, ale pes nikde, aby ji přivítal. Jana přivítala tchyni, Marek vlepil babičce pusu a všichni se dali do hledání pejska. Prošli celý dům mimo sklepa, ale Kekse nenašli. „Vzpomeň si, Jani, cos dělala a kdes viděla Kekse naposledy.“ Radila chytře tchyně. „Copak jsem blázen? Motal se pořád pod nohama, když jsem vařila, a pak tu najednou nebyl.“ Odpověděla Jana a bylo jí najednou po Keksovi smutno. „A nikam jsi nešla? Třeba do obchodu...“ Pokoušela se opět babička pomoci.

„Ne, vlastně jen do sklepa pro brambory.“ Odpověděla Jana a šla ke dveřím od sklepa. To už ale slyšela tenký hlásek pejska a po otevření dveří se do chodby vyřítila bílá chlupatá koule.

Keks se našel!

     Ale co by si kamarádka a její rodina bez Kekse počali? Občas trochu pozlobí, radosti ale dává mnohem víc.

Kapucínek K. – čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10