Ztratila se nám dcera

Od této události uplynulo již 45 let a dříve narození si jistě pamatují dobu, kdy byl nedostatek všeho spotřebního zboží a na televize, pračky a ledničky se stály dlouhé fronty. Někdy již od půlnoci. Stejně jako většina lidí i já s manželem jsme marně sháněli ledničku.

Na jižní Moravě, kde jsme tenkrát bydleli, nebylo možné nic sehnat, a tak jsme vyrazili na Slovensko. První slovenské město Skalica byla od našeho bydliště vzdálená 20 kilometrů. S nákupem tam nebyl žádný problém a domů jsme se vraceli celí nadšení s fungl novou ledničkou Calex 120 l, která byla již nezbytností, jelikož jsme měli desetiměsíční holku Helenu.

Doma jsme ledničku důkladně vymyli a nechali otevřenou s tím, že druhý den, jakmile přijde manžel z práce, ji zkompletuje a zapojí. Já jsem byla v této době na mateřské dovolené s naší malou dcerkou. Když  ráno manžel odjížděl do práce, vždy pohlédl na klidně spící dceru. Mě  ani ve snu nepadlo, jaká panika vypukne o několik hodin později.

V deset hodin telefonicky volám do práce manželovi: „Stala se strašná věc, Helenka se nám ztratila, nemůžu ji nikde najít,“ brečela jsem zoufale do sluchátka. „Uklidni se, za chvíli jsem u tebe,“ řekl manžel, který rychle sedl na kolo a šlapal, seč mu síly stačily. Jeho pracoviště bylo 7 km vzdálené od našeho bydliště. Dorazil domů  a viděl svou milovanou manželku, jak se topí v přívalu slz.
„Helenka klidně spala, tak jsem si odskočila nakoupit do obchodu, který byl na rohu ulice,“ sděluji. „Když jsem se vrátila zpět, byla postýlka prázdná,“ vysvětluji. Společně jsme prohledali každý kousek bytu, ale bez úspěchu. „Musíme zavolat policii, nedá se nic dělat, rozhodl manžel  a jelikož jsme doma neměli telefon, zvedli jsme se k odchodu, k sousedovi, který měl telefon, ze kterého jsem i volala manželovi do práce. Když však manžel v kuchyni vzal za kliku, všiml si, že naše nová lednička je zavřená. Jak je to možné,  vždyť  ji včera schválně  nechal otevřenou? Nedalo mi to a šla jsem se podívat, jestli nejsou náhodou dvířka rozbitá.

Otevřela jsem ledničku, a co nevidím! Naše malá tam spokojeně seděla a v ruce držela panenku. To byl opravdu šok! Volám na manžela, který již byl venku, že naše dítě se našlo. Oba dva jsme si úlevou oddechli. Dnes je již naše dcera Helena dospělá a má svoji rodinu, ale my stále přemýšlíme, jak se mohla do ledničky  sama dostat a ještě zavřít za sebou dveře. Toto se už však nikdy nedozvíme a bude to záhada na celý náš život.