Vaše malé zlatíčko už se letos chystá do první třídy? To ten čas letí, že? Určitě už se moc těší a vy také. Ale možná se vás také zmocňují obavy: „Jak to všechno budeme zvládat? Bude se mu/jí ve škole dařit? Není zvyklý/á na cizí lidi. Je to ještě na školu drobeček...“
Předně – nepanikařte. Fyzickou i duševní zralost pro vstup dítěte do první třídy kontroluje dětský lékař a učitelé při zápisu. Nedosahuje-li dítě dostatečné zralosti, je mu doporučen odklad. Ponechat dítě ještě jeden rok ve školce proto, aby si „prodloužilo dětství“ však žádný užitek nepřináší. Zanechte tedy obav a důvěřujte odborníkům.
Malé děti se do školy přirozeně těší. Těšte se s nimi a rozhodně je školou nestrašte. („No počkej! Za pár dní jdeš do školy, tam už tě srovnají!“) Včas si připravte vše potřebné – aktovku, pouzdro, přezůvky... Přizpůsobte také dětský pokoj novým nárokům – dítě by mělo mít psací stůl vhodné velikosti – ideálně nastavitelný, protože děti rostou jako z vody. Taktéž židlička musí výškou odpovídat malému školáčkovi. Školní pomůcky a učebnice uložte na místo vyhrazené jen jim, snáze v nich tak udržíte pořádek.
První den (a každý následující :-) ) vstaňte do školy s dostatečným předstihem, ať se můžete vy i dítě v klidu nasnídat, připravit a nemusíte hned ráno spěchat.
Děti se určitě celé prázdniny vyptávají, jak to ve škole chodí. Vysvětlete jim, že se tam dozvědí spoustu nových věcí, seznámí se s mnoha dalšími dětmi, budou jezdit na výlety... Připravte je ale také na to, že budou mít určité povinnosti, že ve škole panuje jistý řád (přestávky, střídají se různé hodiny, ...). A především jim dejte najevo, že jste na ně hrdí, že už jsou tak velcí a půjdou do první třídy.
Malé děti se nedokáží učit proto, aby mohly například vystudovat vysokou školu a najít si dobré zaměstnání. Prvňáčci (a obecně děti na prvním stupni) se učí pro radost svou, paní učitelky, ale hlavně maminky a tatínka. Podpořte je tedy! Chvalte za každý úspěch a z neúspěchu nedělejte zbytečně drama. Pokud vaše dítě očividně není studijní typ, povzbuďte ho, protože se určitě samo srovnává s ostatními a rozdíl si uvědomuje. Vysvětlete mu, že podstatné není mít 1, ale aby udělalo vše, co je v jeho silách.
Připravte se na to, že se prvňáčkovi doma MUSÍTE věnovat! Některé školy dávají domácí úlohy, jiné ne, ale domácí příprava je nepostradatelná! Rodič by měl každý den společně s dítětem projít rozvrh na den následující, připravit aktovku (vytáhnout z ní nedojedenou svačinu, zkontrolovat psací potřeby, notýsek, učebnice, sešity, žákovskou knížku...) a případně napsat úkoly. Moudrý rodič také s (klidně i předstíraným) zájmem prohlédne sešity, zeptá se, co se prcek ve škole dnes naučil a nenápadně ho při tom vyzkouší.
Mnoho rodičů vede děti k tomu, aby si úkoly napsaly ihned, jak se vrátí ze školy. Pak teprve si mohou jít hrát. Nevím, jak vy osobně, ale já po obědě nefunguji a zcela chápu děti, které si píší úkoly raději večer. (Podotýkám večer, ne v noci!) Je-li to tedy alespoň trochu možné, pokuste se dítěti časově přizpůsobit.
Hlavně v každé situaci zachovejte klid. (No, ano, vím, to se někdy snáz řekne než udělá, ale přesto to zkuste.) Píšete úkol už půl hodiny? Dejte dítěti pauzu, skutečně soustředit se dovede maximálně 10 minut! Klidně si spolu mezitím pohrajte a pak se k učení zase vraťte. Důležité je, aby dítě bylo hrdé na to, co všechno dokáže, a aby ho to bavilo!
Agrant – čtenářka
ChytráŽena.cz