Vzpomínáte nostalgicky na doby, kdy na každé zastávce postávaly hloučky kuřáků s cigaretou? Kdy vás na ulici míjel cigaretový dým, který se táhl třeba i dvacet metrů za kuřákem? Chybí vám všudypřítomný nezaměnitelný cigaretový kouř, který dýchají všichni bez ohledu na to, zda jde o děti, lidi těžce nemocné, nebo alergické? Pokud ano, tak nejspíš nežijete v Čechách v roce 2009, celé tři roky po zavedení
„protikuřáckého zákona“…Je sice pravda, že v České republice vstoupil s počátkem roku 2006 v platnost takzvaný
protikuřácký zákon, který zakazuje kouření na veřejných prostranstvích, realita je ale od teoretického zákona hodně odlišná.
Kuřáci na zastávkách
Už samotný pojem
„veřejné prostranství“ není leckomu zcela jasný. Pokud patříte mezi tuto skupinu lidí, pak vězte, že jde o zastávky hromadné dopravy, nádraží, školy, divadla, kina, budovy státních úřadů a některá další místa.
Od ledna 2006 také podle zákona hrozí postih těm, kteří by prodávali cigarety mládeži do osmnácti let nebo prodávali balení po méně než dvaceti kusech. Obchodníci, kteří by cigarety mládeži prodávali, mohou být
potrestáni pokutou ve výši 50 000 Kč, společnostem, které by se odhodlaly ke stejnému činu, hrozí až půlmilionová pokuta.
Kouření na veřejnosti (ne)odzvonilo
S počátkem roku 2006 by tedy teoreticky mělo odzvonit lidem kouřícím na veřejných místech, kouřící mládeži i
„kusovkám“ a „desítkám“, dostupným na každém stánku. Skutečnost je ale poněkud jiná…
V roce 2006 také došlo ke
zdražení cigaret, neboť se zvýšila pevná sazba o 0,73 Kč na kus. U nejprodávanějších cigaret došlo tedy ke zdražení zhruba o 6 Kč na krabičku, v roce 2007 se navíc ceny dále zvedly. Toto zdražení ale bohužel většinu kuřáků, zejména těch, kteří jsou na nikotinu skutečně závislí,
v kouření nijak neovlivnilo.
Popelník jako vodítko
Podle odpůrců kouření je navíc současný
protikuřácký zákon velmi mírný a nijak významně nepřispívá ke snížení počtu kuřáků. Navíc nezakazuje kouření v restauracích, jak je tomu ve většině evropských států, mezi jinými ve Velké Británii, Španělsku, Itálii a Belgii. Kouření by mělo být povoleno v kuřáckých prostorech, které jsou
odděleny od těch nekuřáckých. Tímto oddělením je ale v praxi často pouze paraván, cedulka nebo závěs, jindy
kuřácké a nekuřácké stoly těsně sousedí a jediným rozpoznávacím znamením je popelník.
Tento článek také můžete