Nebo jde jen o náhodu?

Tento zážitek se stal příběhem až po mnoha letech. Začal se odvíjet jednoho teplého letního dne. Je to už pěkná řádka let. Tehdy jsem ještě byla žabec školou povinný. Nebylo mi tehdy ještě ani deset let.
Toho dne mě babička poprosila, jestli bych jí nevyzvedla v lékárně mastičku, kterou jí tam „ uvařili“. Doteď slyším její hlas, jak se mnou žertuje. Dala mi lísteček a já vyrazila.

Vždycky jsme chodili do lékárny na náměstí a tak jsem tam tenkrát zase zamířila. Stoupla si do fronty a čekala. Z dlouhé chvíle jsem koukala kolem sebe. Lékárna byla nově upravená, ale přeci jen po chvíli nebylo nic nového k vidění. Vrátila jsem se pohledem zpět a viděla, že přede mnou stojí už jen jedna starší paní.

Neviděla jsem jí do obličeje, ale nemohla jsem přehlédnout, jak je korpulentní. Mám to v živé paměti doteď, protože jsem do té doby znala jen jednu takovou osobu. Svou tetu. Ale to by byl jiný příběh.

Paní byla mezitím obsloužena a pomalou kolébavou chůzí odcházela pryč. A už jsem šla na řadu já. Šlo to rychle. Lékárník mi předal namíchanou mast v kelímku a šla jsem.

Před vchodem jsem se zastavila a přemýšlela, kde bych si koupila zmrzlinu. Naproti lékárně prodávali točenou a ta tak vyhrála. Bylo to pár kroků. Naše náměstí není moc velké a tak jsem tam byla hned. Cestou jsem minula tu paní z lékárny.

Už jsem si stoupla do fronty, když jsem si všimla, že ztratila svůj lísteček na lék. Rozběhla jsem se za ním a dohonila jsem ho. Honem jsem za ní spěchala. Bydlela zrovna nad cukrárnou. Stihla jsem to ještě než zavřela dveře. Pamatuji si, že byla moc ráda.

Najednou se na mě otočila, jestli bych jí za chvilku nevyzvedla něco v lékárně. Prý to bude mít za deset minut nachystané. Nebylo jí moc dobře, to jsem viděla. Souhlasila jsem. Počkala jsem u dveří, než mi dá peníze.

Neviděla jsem v tom žádný problém. Zkontrolovala jsem částku a šla jsem. Bylo to padesát korun. V lékárně šlo vše bez problémů a už jsem předávala léky a mastičku. Paní si vše přepočítala a zvláštně na mě koukla. Měla jsem z toho nepříjemný pocit.

Vzpomínám si, jak jsem si tehdy myslela, že se diví, že jí vracím víc, než jsem měla. Spolu jsme to přepočítali a šla jsem. Ten nepříjemný pocit ve mně zůstal dodnes.

Roky běžely a na tuto příhodu jsem si dlouho nevzpomněla.  
Najednou přišla zpráva z Chytré ženy s tématem na červen. Dobré a špatné skutky?

Tohle téma mi nic neříká. Ne že bych nějaký dobrý nebo špatný skutek neměla na svědomí. Jen není natolik zajímavý, abych se o něm rozepsala. Zrovna u toho byl partner a začali jsme se na toto téma bavit. Docela jsme se nasmáli. Je dobrý vypravěč. I z nezajímavé příhody dokáže vytvořit příběh.

Čas nám pěkně ubíhal. Povídali jsme si přes dvě hodinky. Řeč plynula a už ani nevím, jak jsme se dostali k jeho babičce. Zavzpomínal, jak k ní rád v dětství chodíval.

V tu chvíli jsem si uvědomila, že bydlela také nad cukrárnou, jako tenkrát ta paní z lékárny. Při návštěvě u jeho rodičů se vytáhly fotky, kde mi ji ukázal. Jeho babička byla stejně korpulentní. Ale podobu jsem si po takové době už nevybavila.

Jestli jde jen o velkou náhodu, nebo jsem měla tu čest se potkat s jeho babičkou, to už nikdy najisto vědět nebudu. Co si jeho rodiče pamatují, tak v té době tam dlouhé roky žila jen jeho babička té postavy.

Možná jde jen o pouhou náhodu, každopádně jsme oba zjistili, že jsme měli obrovskou spoustu příležitostí se potkat. Měli jsme spoustu společných známých. V dětství měl partu kamarádů, za kterou chodil pravidelně na sídliště, kde jsem bydlela. A navíc jsem dlouhé roky chodila do kroužku ZUŠ hned vedle jejich domu. Celých devět let.

Asi to bylo dáno osudem, že jsme se seznámili až díky mé sestře po mnoha letech. Na tyto věci nevěřím, ale když se nad tím zamyslím, tak mám pocit, jako by nám někdo předurčil, že se máme potkat a na několikátý pokus to vyšlo.

Teď by se dalo nad tímto tématem dál filosofovat „co by…“ „kdyby…“ Ale to nechci. Přesto je někdy pěkné věřit, že náš život není o pouhé náhodě, ale že je řízen osudem a ten pan pravý na nás někde čeká…

Doufám, že já už si ho našla. Každopádně spolu máme synka, tak i kvůli němu věřím, že to tak je.