Moje nejstarší sestra byla podle mne vždy hezčí, také moudřejší. Měla svůj šarm. Kamkoli přišla, mládencům se líbila. Chodila do společnosti, uměla se bavit. Vždy se někdo našel, komu padla do oka. Zanedlouho se měla vdávat, přesto za ní přijel domů na návštěvu mladík. Řekla mu, že se s ním chodit nehodlá.

Nejmladší sestra byla moc pěkná. Také se z nás nejlépe učila. Měla skoro samé jedničky. Jenomže jsme měly mamku v důchodu, vydělával pouze otec. Sestra věděla, že by nás rodiče všechny na střední škole udržet nemohli. Byla tak ohleduplná, že šla ze základní školy rovnou do práce. Vybrala si zemědělství přímo v naší vesnici. Pracovat a dřít ihned od školy pro ni muselo být dosti těžké, určitě i ponižující, protože by zvládla jakoukoliv střední školu úplně hladce. Byla moc ohleduplná, ale nikdy si nestěžovala. Vůči nám se chovala stále přívětivě. Nezáviděla nám, že rodiče poskytli více finančních prostředků pouze svým dvěma dcerám. Jí nic. Přesto ještě ona sama nám za svoje vydělané peníze nakupovala nějaké dobroty. Ani ona o nápadníky neměla nouzi, vzhledem k tomu, že vypadala lépe nežli já, měla i vrozenou inteligenci.

Jezdila za prací i do jiných vesnic. Bylo moc veliké vedro. Zašla za občerstvením večer do hospody, protože jinde již měli zavřeno. Tam posedával stejný mladík, který jezdil za starší sestrou. V této době měl zlomenou nohu z fotbalu. Moje nejmladší sestra mu také padla do oka, takže začal jezdit i za ní. Jenomže i ona již měla svého nápadníka. Otec si udělal legraci a říká:,, Dáme ti svoji prostřední dceru.“ To jsem byla já.

Již od narození jsem často stonala. Ani jsem příliš nechodila do školky, moje sestry ano. Na kráse jsem toho moc nepobrala, také jsem vypadala spíše jako plaňka od plotu, nežli jako nějaká ženská. U muziky se se mnou také hoši bavili, ale nikdo za mnou domů nepřišel. Mladík byl již zvyklý jezdit k nám, takže chodil dál. Nakonec jsme se vzali, ačkoliv mi ho sestry rozmlouvaly, že nemá žádný charakter. Viděly nedostatky, které jsem sama nepostřehla, nebo i když nějaké ano, nechtěla jsem si je připustit. Měla jsem dobře míněné rady více poslouchat.

Pravda vyjde vždy najevo. Manželství nebylo nikdy moc pěkné. Přesto jsem se snažila držet rodinu. Nakonec mi děti řekly, že vše bylo zbytečné. Jsem rozvedená, životní okolnosti mne nutí být s bývalým mužem v jednom bytě. Je strašně sobecký. Stará se pouze sám o sebe, protože vyrostl bez rodičů. Vychovávala ho jeho babička. Jak píší moudré knihy, život s takovým člověkem je utrpením. A to čím dál větším. Nezajímá ho, že má nějaké povinnosti. Nestará se o svoje syny, kteří ještě potřebují jeho podporu.

Nevěřila jsem nikdy tomu, že se mi něco takového přihodí. Málo jsem četla.
Cituji PhDr. Jindřich Cibule Manželské praktikum, první vydání vyšlo v roce 1984, strana dvacettři:,, Pro lidi s dosti silným egoistickým nábojem osobnosti a pro ty, kteří byli příliš dlouho zvyklí starat se sami o sebe, rozhodovat o všem sami, je tato úloha partnera často neřešitelným problémem, takže nakonec volí formu rozchodu /rozvodu/ s ním.“

Myslela jsem si, že když můj bývalý muž prožil sám život bez rodiny, nebyl by schopen takového nezájmu. Propadl automatům. Je samé dluhy, které ještě občas za něho platím, pokud mám finance, abych se vyhnula exekučnímu řízení. Ale i peníze již došly, zažíváme krušné časy.

Nemohu najít manuální práci, kdyby někdo o nějaké věděl, ráda ji přijmu v Českých Budějovicích, v Praze, či s ubytováním kdekoli. Mám státní zkoušky v psaní na stroji, uživatelskou znalost práce s počítačem ve Word a Excel.

Poliscais  – čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10